Dívka z hor

Ladislav Vodička

R:SC#pílám modrým hoGrám, hlas se vráG#tí s ozvěnoC#u.
Vím, že marně vGolám, dG#ívku vzdálenC#ou.
Žije tam, kde každou chvGíli orel vzlG#étne nad obzC#or.
Horský vítr smutně Gkvílí, sbG#ohem, má dívko z hC#or.
Rec:Kdysi dávno v Colorado Springs, poznal jsem pár očí hlubokých jako tůň.
Patřily dívce, která žila tam, kde Skalisté hory dosahují k oblakům.
Každý jí od toho zrazoval, když chtěla se mnou domov opustit,
prý ztratit krásu rodných hor je horší, než přestat žít.
Přesto však šla se mnou do velkých rovin, daleko za obzor,
kam orel nikdy nezalétne a nezavane vítr z hor.
Můj život byl plný slunce, jen občas ho zakryl mrak
a to navečer, když směrem k horám zatoulal se její zrak.
R:Spílám...
Rec:Rychleji, než voda v horské bystřině, letěly měsíce kolem nás,
až náhle se život zastavil jak ta voda, když postavíte hráz.
Našel jsem jen smutný dopis, prý štěstí ať mne provází,
srdce ji vždy táhlo do míst, odkud pochází.
Chtěl jsem jí dát lepší život, tím jsem jí vlastně ublížil,
mé dívce byly vždy hory bližší, než já jsem se kdy přiblížil.
Teď jsem zase tady v Colorado Springs a k horám vzhlížím s palnou nadějí.
Jen zázrak moh by mi jí vrátit, zázraky se však nedějí.
R:Spílám...
Rec:Sbohem, má dívko z hor.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-10-18T22:12:38.244+00:00
Výsledky hledání: